O JUDU

Judo je víc filozofie než bojový sport.

Snad každý judista zažil nejméně jednou situaci, kdy se ho někdo zeptal jaký provozuje sport. Když odpověděl: „Judo“, obvykle se dostavila reakce: „Tak to si musím dávat pozor!“ To je jedna ze základních mylných představ většiny lidí o judu. Mají totiž za to, že judisté jsou agresivní rváči. V naprosté většině je však opak pravdou.

Judo = jemná cesta. Jak již sám název říká jedná se spíše o filosofii, než o konfrontační záležitost. Zakladatel juda prof. Jigoro Kano (m.j. pozdější ministr školství Japonska) stanovil pravidla a principy, pro žáky juda, které se ctí a dodržují na celém světě dodnes. V Japonsku na konci 19. stol. tehdy přišel s naprosto revoluční myšlenkou, že k vyjádření převahy nad protivníkem není nezbytná jeho fyzická likvidace. Vytvořil zcela nové a ojedinělé umění, vycházející z bojových umění samurajů, čerpající z rytířských tradic, avšak založené na zcela nových základech a principech. A hlavně na úplně odlišném chápání celého sytému boje.

Judo v žádném případě není založeno na agresivitě! Jeho nosnými kameny jsou úcta k učiteli i k soupeři (podání ruky po skončení zápasu), pokora a snaha učit se technikám určeným nikoli k útoku, nebo likvidaci soupeře, ale k obraně.

V dnešním světě plném násilí (televize, počítačové hry) je judo protipól a zklidňující činitel, zejména pro hyperaktivní jedince. Systém výuky juda je propracovaný tak, aby žáky učil nejen ovládat své tělo, ale i emoce jako jeden harmonický celek. Kvalita výuky je mimo jiné dána i tím, že získat licenci trenéra judo není právě jednoduché. Nestačí jen umět si obléknout kimono a zavázat si pás. Učitelé juda musí prokázat nejen, že ovládají dokonale techniky juda, umí je vysvětlit a naučit, ale také že dbají na morální hodnoty a dodržování etikety. To vše vede k postupnému kladnému formování žáků.

Judo narozdíl od karate, thajboxu, kikboxu, aikidu apod. není bojové umění!!! Judo je úpolový sport určený pro každého!